PROTIMLUV – Demo
Zajímavý příslib do budoucna. Pražský emohardcore staré školy s dostatečnou dávkou intenzity, rozskřípanosti a rozervanosti. Pokud to příště lépe nahrají a vystříhají se zbytečných žánrových klišé a frází, mohlo by to být super.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jako se hurikán, tornádo či jiná podobná varianta apokalypsy po chvílích největšího běsnění roztrhá a rozmělní do malých bouřek, větrů a lijáků, doznalo i původně razantní hudební směřování německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER za léta fungování (první vyjížďka téhle jezdecké partičky se konala již v roce 1995) a sedmi řadových albech stejného rozředění. Pravda, kdo zná jejich poslední desky, nebude asi tímto vývojem (a mým konstatováním) nijak překvapen, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že aktuální nahrávka „Licht“ to všechno zrekapitulovala a podtrhla tak, aby to bylo jasné úplně všem. Ano, stejně tak jako z jejich textů kompletně a definitivně zmizela angličtina, stali se i D.A.R. (čerstvě posílení kytaristkou Lady Cat-Man) kapelou, která má daleko nejblíže k metalovému střednímu proudu, než k jakémukoliv z jeho extrémních protipólů.
„Nach der Ebbe kommt die Flut
und bringt das Leben mit.
Egal wie weit es floh,
es kommt, es kommt, es kommt zurück.“
(„Nach Der Ebbe“)
Postavení, ve kterém se Fuchs a spol. momentálně nacházejí (tedy na výsluní katalogu slovutných Nuclear Blast, na němž jsou velmi hlasitě vyvoláváni s poněkud zbytečným odkazem na RAMMSTEIN), a výsledky, jež se od nich proto očekávají, by ostatně jen velmi těžko mohly vyústit v nějaký jiný druh (dejme tomu) kompromisu. „Licht“ je proto albem čitelným stejně jako světlo, kterým si D.A.R. posvítili sami na sebe. Nezapře autorskou dílnu, ze které ještě pořád lezou silné a dlouho zapamatovatelné kusy, nicméně zásadním způsobem se smířilo s prostým melodicko - metalovým výrazem, neboť v oblasti pokusů a výletů jinam už má vystaveno ortodoxní stopku. A pokud člověk nemá nic zásadního proti zmiňované ztrátě odvahy k experimentování, mohl (neříkám, že měl) by být s novinkou Jezdců spokojený. Na poctivou a říznou metalovou strunu udeří hned na několika místech (úvodní pecka „Es Wird Schlimmer“, skoro titulní „Wir Sind Das Licht“ anebo „Adrenalin“ a „Der Weg“ ze stejnojmenného doprovodného EP), v neutrální melodické poloze si rovněž dokáže poradit (optimistická „Auf Die Liebe“, skočná „Heut´ Ist Der Tag“ či krapátko obhroublá „Wir Hoffen“) a ani v hymnicko - baladickém ohledu se úplně neztratí (krom příjemné „Der Elende“ tu máme v „Nach Der Ebbe“ i obligátní variaci na a-mollovou „Kočka leze dírou, pes oknem“, jinak a především známou jako Smetanovu „Vltavu“). Pokud vám pak ve výčtu skladeb chybí ještě dva kusy ze samotného závěru alba, postrádáte je správně, nicméně spíše zbytečně. Zejména „Auferstehen Soll In Herrlichkeit“ je totiž jen drobným výrobním odpadem, se kterým se při výrobě alb jako „Licht“ musí tak nějak počítat.
Co bude dál, toť otázka do pranice. Jestliže totiž tornádo, hurikán a jiné podobné varianty apokalypsy jednou definitivně a úplně vyšumí, můžeme se oprávněně ptát, zda to samé nečeká i DIE APOKALYPTISCHEN REITER. Zatím nejspíše ne (rozsáhlé podzimní klubové turné, které zřejmě teprve podruhé v historii nemine ani Českou republiku, tomu ostatně rovněž nenapovídá), nicméně kdo ví. Příroda (tu metalovou nevyjímaje) je v tomhle směru naprosto nevyzpytatelná.
Po odlivu přichází příliv a přináší s sebou život, zpívají Apokalyptičtí jezdci, a mě to nedá než nehledat v tom nějakou hlubší souvislost. Ale v jakém smyslu?
7 / 10
Fuchs
- zpěv, kytara
Lady Cat-Man
- kytara
Volk-Man
- baskytara
Dr. Pest
- klávesy
Sir G.
- bicí
1. Es Wird Schlimmer
2. Auf Die Liebe
3. Wird Sind Das Licht
4. Nach Der Ebbe
5. Adrenalin
6. Der Elende
7. Heut´ Ist Der Tag
8. Wir Hoffen
9. Der Weg
10. Ein Lichtlein
11. Auferstehen Soll In Herrlichkeit
Der Rote Reiter (2017)
Tief.Tiefer (2CD) (2014)
The Greatest Of The Best (Best Of) (2011)
Moral & Wahnsinn (2011)
Licht (2008)
Der Weg (EP) (2008)
Tobsucht (DVD) (2008)
Riders On The Storm (2006)
Friede Sei Mit Dir (EP/DVD) (2006)
Samurai (2004)
Have A Nice Trip (2003)
All You Need Is Love (2000)
Allegro Barbaro (1999)
Dschinghis Khan (EP) (1998)
Soft & Stronger (1997)
Firestorm (demo) (1996)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 42:13
Produkce: Vincent Sorg & D.A.R.
Studio: Principal Studios
i kdyz obvykle posloucham vyrazne jiny veci, tak jako takova oddychovka je to fajn. A skutecne mi u toho ani nevadi, ze to neni uplne 100% originalni ;-)
Zajímavý příslib do budoucna. Pražský emohardcore staré školy s dostatečnou dávkou intenzity, rozskřípanosti a rozervanosti. Pokud to příště lépe nahrají a vystříhají se zbytečných žánrových klišé a frází, mohlo by to být super.
Belgičané zní na svém druhém albu skutečně jako noví MASTODON, mají cit pro působivé melodie, výrazné rify a jejich metal má neskutečný švih. Oproti debutu se vylepšil vokál, takže teď už není co vytknout. Navíc "The Message" je hitovka jak sviň.
Oplatí sa na novej verzii MP sledovať čitateľské hodnotenia nových dosiek; bez tejto vychytávky by mi ušli noví ADOR DORATH (ktorí mi z radaru zmizli pred dobrými 15 rokmi). 35 minút dnes už na nič sa nehrajúceho sympho-blacku uplynie raz-dva: pazúr hore!
Kapela, která nedělá chyby. Sedmé album, sedmá trefa do černého. ULCERATE znovu nevydrželi stát na místě, navázali na odlehčenější momenty předchozího díla a rozebrali je do detailu. Epická, atmosférická, ale současně svým způsobem intimní nahrávka.
Ivan Agakechagias je věru šikovný kluk. Zavřel se do svého pokojíku, vše dokonale promyslel a přišel se zajímavou disonantní black/death metalovou deskou. Čpí z toho ULCERATE a nebo DSO. Variabilní kolekce, a to i přesto, že se občas dost tlačí na pilu.
No, z GATECREEPER se nám stali hitmakeři. Oldschoolové kořeny tu samozřejmě stále jsou, ale tentokráte jsou doslova obaleny chytlavými melodiemi. Je to jako kdybyste smíchali DISMEMBER, BOLT THROWER, současné AT THE GATES a navíc přidali staré IN FLAMES.
King Buzzo a spol. si na novinke zopakovali model z predošlej dosky (štvrťhodinový monolit, nasledovaný kratšími skladbami), no možno kvôli nedávnemu vydarenému koncertnému zážitku mám pre "Tarantula Heart" viac trpezlivosti. Názvy skladieb opäť za jedna!